Lékárny – místo, které má snad každý spojené se zdravím a kam většina z nás chodí daleko častěji, než k doktorovi. Z toho důvodu jsou podstatným hráčem na poli zdravotní péče. Jak vidí budoucnost zdravotnictví jsem se zeptali Daniela Horáka, generálního ředitele největší sítě lékáren u nás – Lékáren Dr. Max.
České zdravotnictví představuje stále ještě pacientsky dobrý standard a obecně je ve zdravotní péči spíše problém s tou následnou než s tou akutní. Bude se měnit – a už to pozorujeme – sebevědomí a role pacientů s tím jak dorůstají jejich nové generace, které dospívaly v úplně jiném společenském prostředí než jejich rodiče. Zároveň budou stoupat nároky na zdroje, protože současná populace stárne a prodlužování života lidí prostě stojí peníze. Stejně jako technologie a inovativní léčiva, která to umožňují. Roste počet chroniků, což zatěžuje systém zdravotní péče stále víc. Za náš lékárenský obor vidím určitou úlevu pro zdravotní systém v tom, že převezmeme některé výkony v rámci primární péče.
Ty tři kouzelné proutky vidím zhruba takto: realizace programu stratifikace nemocnic a úprava struktury lůžkové péče, vyřešení problému s nedostatkem personálu, zejména sester, a zrychlení elektronizace českého zdravotnictví, protože to je do budoucna klíčové pro efektivitu a kvalitu poskytované péče.
Stále větší roli bude hrát eHealth, tedy sesbíraná a vyhodnocená pacientská data – už ve fázi prevence, ale i v případě duplicitní nebo dokonce multiplicitní péče. To by se mělo odrazit i v nákladech zdravotní péče i její struktuře.
V tuto chvíli se v rámci odborné zdravotnické obce vedou nekonečné debaty o bezpečnosti při přebírání dat různými subjekty zdravotního systému. Zároveň pacienti začínají sbírat i odevzdávat značné množství zdravotních dat sami. Je tedy pravděpodobné, že dříve, než si odborná veřejnost vyjasní jak s daty nakládat, začnou lidé dobrovolně využívat služeb v rámci telemedicíny, resp. preventivně zdravotních aplikací. I to možná bude mít vliv na změnu struktury poskytovatelů zdravotní péče.
Obecně do těch, kde je co nejméně proměnlivých externalit. Poptávka určitě bude růst po specializované péči související s civilizačními chorobami na jedné a zdravým životním stylem na druhé straně. A zároveň i po i-Health technologiích, kde ale pro investory vidím značné riziko, protože jen část projektů se nakonec stane úspěšnou.
Něco snad, ale otázka tu nestojí jako „buď, anebo“. Stále tu bude nezastupitelná role státu jako garanta kontinuity a standardu v určitém segmentu zdravotní péče. Třeba pokud jde o tu akutní, tam ho soukromé subjekty nenahradí, ale budou jej vždy jen doplňovat. Nicméně aby mohl dál stát hrát roli garanta, nestačí zaměřovat se jen na zdravotní praxi, ale mělo by se inovovat také vysoké školství včetně navýšení jeho zdrojů.