Není otázkou jestli, ale kdy se stane událost se zásadním negativním dopadem na životy lidí. Jakmile přijde, objeví se hlasy, že se to mohlo předpokládat. V aktuální situaci s koronavirem takové hlasy měly pravdu. O tom, že svět čeká globální pandemie, a že na ni nejsme připraveni, se mluví už dlouho.1
Je ale opravdu možné budoucnost předvídat a adekvátně se na ni připravit? Nebo je současná situace výjimka potvrzující pravidlo? Peter Thiel v knize Od nuly k jedničce říká, že celý anglosaský svět se pohybuje v neurčité budoucnosti. Nikdo neví, kam svět směřuje, a proto nemá cenu se na něj příliš připravovat. Maximálně si můžete vybrat, jestli budete optimisté a budete věřit, že to dopadne dobře a vše bude zalité sluncem. Nebo se přikloníte spíš k evropskému skepticismu a budete přesvědčeni, že to dopadne špatně. Jenom nebudete vědět, jak moc a jakým způsobem.
Realita je pravděpodobně někde uprostřed. Když si projdete všechny ty články typu TOP 10 trendů roku XY, zjistíte, že aspoň pár prognóz z nich nakonec vyjde.
“Progress without planning is what we call ‘evolution’”
V současné situaci je možné najít hromadu firem, které z aktuální situace profitují. Je to ale výsledkem jejich předvídavosti, nebo spíš štěstí? Vsadil bych se, že těch, které mají pouze štěstí, bude většina. Jejich produkt nebo služba jsou prostě jednou z náplastí na aktuální situaci. Ať už je to Rohlík u nás nebo Amazon v USA. Popřípadě když se trefíte s vydáním hry o úniku na svůj virtuální ostrov do týdne, kdy se v USA vyhlásí karanténní opatření2 a zároveň váš produkt je jedním ze způsobů, jak během karantény tolik nepřibrat, bude to také spíš náhoda3. Zkrátka double win.
Má tedy smysl něco plánovat, když nevíme, na co se připravovat?
Když bychom se s krizovými plány náhodou trefili, budou vůbec k něčemu? Při sledování průběhu současné koronavirové situace to může vypadat, že moc ne. Když se vrátím k předchozím příkladům z USA i České republiky, obě země se rozhodly jít směrem vyhození předchozích plánů na řešení podobné situace a zmateného dělání nekoncepčních kroků4. Příčinu je možné hledat v egu lidí u moci (přičemž podobné ego je možné najít i ve vedení mnoha organizací).
Proč bych se tedy měl snažit připravit na něco, co pravděpodobně za mého působení nenastane? A když nastane, buď slízne smetanu někdo jiný (ta lepší varianta), nebo plán rovnou hodí do koše, protože je na něm jiné jméno, které se zrovna nehodí vytahovat na světlo.
Co tedy dělat, když nás situace překvapí a žádný plán v šuplíku nemáme? Prostě zalehnout na matrace a dělat co se dá. O tom ale tento článek není.
Cílem je ukázat, proč i přes všechno výše uvedené dává smysl chystat se na svět, který tady bude za měsíce nebo roky a my o něm nyní nevíme skoro nic. Toto jsou důvody:
Ano, šance, že trefíte, jak bude svět vypadat, je možná malá. Ale když se podobným způsobem bude snažit více organizací, alespoň jedna se trefí nebo bude dostatečně blízko, aby se i s nejextrémnější situací dokázala vypořádat. Prostě pokud necháte dostatek opic mlátit do klavesnice, dřív nebo později napíšou něco, co dává smysl.:-) A ve výsledku úspěch někoho jiného může pomoci i vám.
A tím i větší šanci, že alespoň část produktového portfolia zásadní změna situace negativně neovlivní. Možná mu dokonce pomůže. Marvel si (pozdě, ale přece) uvědomil, že tištěný komiks ho neuživí, a tak původní bokovka v podobě prodeje licencí pro film je teď jeho hlavním zdrojem financí. Podobným příkladem je Lego, které kromě stavebnic začalo dělat i drobné sběratelské série. Když klasické stavebnice začaly kvůli počítačovým hrám ztrácet na atraktivitě, byly to právě tyto sběratelské a herní postavičky, které podržely Lego nad vodou.
Je jedno, jestli se nakonec trefíte nebo ne. I samotné cvičení, kdy hledáte řešení na možné budoucí stavy světa, vás naučí rychle nacházet a implementovat způsob, jak se s překvapivou situací vypořádat dříve než ostatní. A to se může hodit i v jiné situaci, než v jaké se aktuálně nacházíme.
Podívat se na extrémní budoucnost vám může pomoci najít radikálně lepší způsob, jak řešit aktuální problémy. Když nemáte pocit urgentnosti najít řešení, jde to daleko hůř. (A to minimálně v současném vyspělém světě – ať už si pod tím termínem představíte cokoliv – mnoho společností prostě nemá). Většina stávajících řešení je good enough pro současnou situaci. Dobrým příkladem společnosti, které se toto povedlo, může být Rocket Chemical Company. Když totiž připravovala přípravek na ochranu mezikontinentálních raket před korozí, její vývojáře nejspíš nenapadlo, že stejný přípravek se stane standardní součástí velké části domácích dílen jako sprej WD-40.
V neposlední řadě se vám může opravdu podařit odhadnout budoucí vývoj. A mít tak náskok tam, kde ostatní budoucnost ještě nevidí. Protože “anything definitely in is on its way out.”
No a jak se tedy připravit? Jak simulovat budoucnost, kterou neznáme, a zkusit pro ni navrhnout řešení, která vaší společnosti pomohou obstát?
Pokud se ptáte: Má smysl věnovat něčemu takovému energii a čas? Tak odpovídám: Ano, rozhodně má. Možná zjistíte, že extrémní vývoj v budoucnosti a extrémní řešení můžete použít jako inspiraci pro to, co udělat již dnes. Myslíte, že by takové řešení nikdo nechtěl? Možná ho jenom nikdo nezkusil nabízet. Tak to zkuste vy, protože budoucnost přeje snílkům.
Citace:
1.) Bill Gates, “The next outbreak? We’re not ready”, TED, březen 2015, https://www.ted.com/talks/bill_gates_the_next_outbreak_we_re_not_ready?language=en
2.) Takashi Mochizuki and Yuri Furukawa, “Nintendo’s Animal Crossing Is the Biggest Hit of the Lockdown”, Bloomberg Businessweek, 14. duben 2020, https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-04-14/nintendo-s-animal-crossing-is-the-biggest-hit-of-the-lockdown
3.) Cecilia D’Anastasio, ” Coronavirus Fears Spark a Run on Nintendo’s Ring Fit Adventure”, Wired, 10.březen 2020, https://www.wired.com/story/ring-fit-shortage-coronavirus-covid-19/
4.) John Harwood, ” The government had a model for handling Ebola. Trump has ditched it”, CNN Politics, 26.únor 2020, https://edition.cnn.com/2020/02/26/politics/us-trump-response-coronavirus-ebola/index.html