Buďte jako Kennedy!

„Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi, a to do konce tohoto desetiletí. Žádný jiný vesmírný projekt dneška nebude působivější pro lidstvo a důležitější pro dlouhodobý výzkum vesmíru.“

Těmito slovy uvedl v květnu 1961 americký prezident John Fitzgerald Kennedy začátek jedné z největších inovací v dějinách lidstva.

Zároveň jsou jeho slova vzorem manažerského projevu o tom, jaké inovace by firma potřebovala. Každý šéf firmy, ve které se má dařit inovacím, v sobě musí najít kus Kennedyho. Aby dokázal lidem říci něco, čemu budou věřit a za čím budou ochotni jít. Protože jakkoli je hodnocení prezidentských schopností JFK rozporuplné, dosáhl cíle: dostal lidstvo na Měsíc.

Situace prezidenta Kennedyho je samozřejmě z kategorie ideálních příkladů. Vesmírná agentura NASA byla vlastně od samého základu inovační firmou. Protože ve hře bylo také soupeření s bolševickým Sovětským svazem, který v pronikání do kosmu zatím vítězil, neexistovaly pro projekt Apollo skoro žádné personální ani finanční hranice.

Takový přístup si z českých firem nejspíš žádná dovolit nemůže. Ale kdo chce přicházet s úspěšnými inovacemi, musí se tomu snažit co nejvíc přiblížit. Když už ne v neomezených finančních zdrojích, tak alespoň v atmosféře, v nadšení, v chuti.

Ostatně jiná možnost ani není. Pokud chce být někdo dlouhodobě úspěšný, musí svým lidem představit svou „cestu na Měsíc“ a nadchnout je pro ni.

Životnost firem na výsluní se totiž za posledních 100 let zkrátila více než třikrát. V roce 1958 měla průměrná korporace na indexu S&P 500 životnost 61 let, v osmdesátých letech to bylo 25. Dnes je to již jen 18 let a rychlost, s jakou jsou firmy na indexu nahrazovány, se dále zvyšuje.

A i díky ideálním podmínkám byl projekt Apollo úspěšný. V roce 1969 již Neil Armstrong otiskl své podrážky do měsíčního prachu. Což by se nestalo bez osobního nasazení tisíců inženýrů, techniků a vývojářů. Nestalo by se to ani bez odhodlání astronautů, z nichž nikdo nevěděl, zda to přežije. A tři to skutečně nepřežili. Nestalo by se to bez šéfů NASA, kteří rozhodovali a projekt řídili. Ani bez toho, že by na sebe hlavní odpovědnost vzal sám Kennedy.

A tím jsme u zásadní věci. Té nejdůležitější.

Základním kamenem pro vznik inovačního klimatu ve firmě je její šéf. Ten v sobě musí najít odvahu riskovat. Ba nejen to. Musí mít odvahu naslouchat a ptát se, aby pochopil, kde mají zákazníci problémy, i když to pro jeho firmu nevychází zrovna příznivě. Pak musí mít ještě větší odvahu, aby rozhodl, do čeho se firma pustí. A nesmí tu odvahu ztratit, ani když bude podepisovat další výdaje, protože lety do vesmíru se občas nedaří a stojí hodně peněz.

K tomu všemu musí i v těžkých chvílích, které určitě přijdou, udržet v lidech víru ve smysl cíle a v sebe samé. Naslouchat jim a vážně se zabývat tím, co mu navrhují.
Že to není jednoduché? Není, to je fakt. Jenže právě to je úděl lídra, který chce dostat svoji firmu dál. Musí se stát lídrem se vším, co k tomu patří! S nasazením, odhodláním, důvěryhodností, sebevědomím a férovostí. Když to dokáže, bude jeho firma úspěšná. A on bude člověkem na svém místě a jeho lidé za ním půjdou třeba i na Měsíc.
Spojeným státům se tehdy odvaha jejich lídra vyplatila.

Za 11 let trvání lunárního programu do něj Spojené státy investovaly 23,85 miliardy dolarů. Avšak když se po 25 letech ekonomové pustili do počítání ekonomického přínosu Apolla, došli k číslu 350 miliard. A to primárně díky využití nových technologií a objevů.

Příspěvek vyšel v upravené podobě v časopise API – Akademie produktivity a inovací.